Krkonoše - Sněžka

**Do Slezského sedla k Špindlerově boudě vyjedeme ze Špindlerova Mlýna pohodlně autobusem po silničce, dokončené po první světové válce.

Zotavovna v sedle stojí na místě boudy vystavěné bedřichovským rychtářem Špindlerem roku 1824. Za státní hranicí je jednak objekt kasáren polské pohraniční stráže a polské schronisko Odrodzenie, vybudované počátkem třicátých let. Putování po jednom z nejzajímavějších úseků cesty česko-polského přátelství zahájíme dosti namáhavým úsekem stoupáním po severním úbočím Malého Šišáku (1440 m n. m.). Cesta je kamenitá, nepohodlná a vede po polském území.

Procházíme pásmem kosodřeviny, která nám nebrání v krásných výhledech do Jeleniogorské kotliny a na horská pásma, která jí obklopují. Na západě je to Wysoki Grzbiet Izerski, na severu Gory Kaczawskie a na východě Rudawy Jnowickie.

První zastávkou je Polední kámen (Stonecznik – 1423 m n. m.) žulový tor, zdaleka viditelný a opředený řádkou pověstí. Jeho tvar, připomínající směrem k severu lidskou postavu, byl příčinou, že vystřídá v minulosti celou řadu jmen (mj. Mnich, Starosta, Čertův Kámen aj.). Zdaleka viditelný útvar obyvatelů severního podhůří slouží jako svérázné sluneční hodiny. Slunce totiž nad ním kulminuje v pravé poledne.

Cesta nás však vede dál na hrabu karu. Zde najdeme stopy po významné hřebenové boudě, kterou dal postavit slezský Krkonošský spolek roku 1889 jako vzorové zařízení cestovního ruchu pro pohoří. Bouda prince Jindřicha vyhořela z nejasných okolností roku 1947 a nebyla už obnovena. Za pěkného počasí jde o nejkrásnější výhledové partie v Krkonoších, jimž dominuje Sněžka. Od křižovatky Spalona Stražnica jdeme již pohodlně ke Schronisku pod Sniežka a tam se rozhodneme, jak dál.

Výstup na Sněžku je logickým završením první části našeho putování, pokud jsme ho ovšem neabsolvovali v některém z předchozích dnů.

Návrat přes Luční boudu a Kozí hřbety.

« seznam turistických tras v Krkonoších